Prohlášení České Suverenity k výročí okupace v březnu 1938

Prohlášení České Suverenity k výročí okupace v březnu 1938

Česká Suverenita připomíná smutné 80. výročí okupace Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Šlo o poslední krok úplné ztráty naší státní suverenity, který započal zbabělou mnichovskou dohodou a vyústil definitivním ponížením našeho národa pod holinkami německých vojáků triumfálně pochodujících po Václavském náměstí. Jak bylo v následujících letech zacházeno s příslušníky českého národa, všichni víme, a nemělo by se zapomínat, že v plánech vrcholných nacistů byl určen k postupné likvidaci, případně asimilaci či přesídlení a na území naší země měli žít pouze vybraní árijci. To vše se dělo bez jakékoli příčiny ze strany nás Čechů, pouze ve jménu ideologie ,,nové Evropy”.  My jsme se provinili jen tím, že jsme chtěli žít ve své historické zemi podle své vůle a vlastního rozhodnutí.

Tyto události března 1939 nepředurčily náš osud jen po několik následujících let do konce války, ale ovlivnily i to, co se dělo po té, kdy jsme, až do let devadesátých, nikdy nezískali zpět úplnou svobodu a státní suverenitu. Bez Mnichova by nebyl březen 1939 a bez těchto okamžiků by svobodné Československo nebylo podřízeno jak nacistickému Německu tak posléze Stalinovu Sovětskému svazu.

Opětovné nabytí plné státní suverenity a svobody rozhodovat si sami o své zemi, získané po roce 1989, je možné považovat za historický zázrak. Osud nebo Bůh či jen náhodná shoda událostí nám dala v dějinách nevídanou šanci žít si po svém, ve své zemi, kterou si můžeme sami řídit, spravovat a zvelebovat. V této souvislosti Česká Suverenita připomíná, že svoboda se ztrácí rychle a snadno, získává těžce a dlouho. Bohužel se zase dostáváme do etapy, kdy narůstají snahy nás z venku řídit a ovládat. Vnucují nám, co je správně a co ne, co si máme myslet, říkat a co už je nepřípustné.  Zrádné je, že ti, kteří nás chtějí krůček po krůčku zbavit naší svobody, se nejvíce slovně ohánějí svobodou a demokracií. Podobně jako se Adolf Hitler prohlašoval za mírotvůrce. Česká Suverenita připomíná biblické – po ovoci, poznáte je.

Opět je mezi námi pátá kolona těch, kteří poklonkují cizí moci a myslí si, že ti z ,,centra”  (Berlín, Moskva, Brusel…) to s námi myslí jediní dobře a my jsme neschopní si vládnout. Tito lidé navíc vidí naši zem jako prostor patřící všem obyvatelům celé planety, kteří na něho mají nárok a náš národ vnímají jako určený k výměně za multirasový a multikulturní mix novodobých árijců ,,nové Evropy”. Česká Suverenita s těmito názory a plány ostře nesouhlasí.  Tato země je jen naše a řídit si ji budeme jen my.